Deodoranty a antiperspiranty – analýza složek INCI

Deodoranty a antiperspiranty se nanášejí na čisté a suché podpaží, obvykle jednou denně. Oba pojmy nejsou zaměnitelné: deodorant se zaměřuje na pach, obvykle pomocí parfemace a složek, které působí na vznik pachu, zatímco antiperspirant obsahuje navíc hlinité soli, jejichž účelem je omezit pocení. Mnoho přípravků spojuje obě funkce a uvádí to na obalu.

Složkou, která definuje antiperspirant, je hlinitá sůl, jako je ALUMINUM CHLOROHYDRATE, ALUMINUM SESQUICHLOROHYDRATE nebo ALUMINUM ZIRCONIUM TETRACHLOROHYDREX GLY. Deodoranty bez hliníku místo toho používají složky jako TRIETHYL CITRATE, ZINC RICINOLEATE, ETHYLHEXYLGLYCERIN nebo SODIUM BICARBONATE spolu s ALCOHOL DENAT. a PARFUM. Tyčinky jsou na bázi STEARYL ALCOHOL nebo vosků, roll-ony na bázi vody zahuštěné gumami.

Aerosolové spreje obvykle začínají BUTANE, ISOBUTANE a PROPANE, protože hnací plyn tvoří většinu obsahu dózy; dózy nesou také upozornění na hořlavost. Komplexy hliníku a zirkonia jsou omezeny v příloze III, která stanoví podmínky jejich použití a vylučuje je z aerosolových rozprašovačů. Kamenec se objevuje jako POTASSIUM ALUM nebo AMMONIUM ALUM, což jsou rovněž hlinité soli.