Mikroplasty v kosmetice: omezení EU pro mikročástice syntetických polymerů

Od mikrokuliček k širokému omezení EU

Po léta se v peelingech a sprchových gelech používaly drobné plastové kuličky k exfoliaci. Obavy z jejich uvolňování do odpadních vod a životního prostředí vedly mnoho výrobců k tomu, že je dobrovolně přestali používat. EU pak šla ještě dál: nařízení Komise (EU) 2023/2055, přijaté v rámci chemické legislativy REACH, omezuje mikročástice syntetických polymerů záměrně přidávané do výrobků – nejen do kosmetiky, ale také do detergentů, hraček, sportovních hřišť a mnoha dalších použití.

Omezení vstoupilo v platnost v říjnu 2023. Není součástí samotného nařízení o kosmetických přípravcích, vztahuje se však na kosmetické přípravky uváděné na trh EU.

Co se počítá jako „mikročástice syntetického polymeru“

Zjednodušeně řečeno se omezení zaměřuje na velmi malé pevné částice ze syntetických polymerů, které se nerozpouštějí ve vodě a snadno se nerozkládají. Takové částice po uvolnění v prostředí přetrvávají.

Definice obsahuje důležité výjimky. Přírodní polymery, které nebyly chemicky upraveny, polymery, které jsou podle kritérií nařízení biologicky rozložitelné nebo rozpustné ve vodě, a některé další případy do rozsahu nespadají. Proto se omezení netýká mnoha polymerů používaných v kosmetice: zda se na polymer vztahuje, závisí na jeho formě a vlastnostech, nikoli pouze na tom, že jde o polymer.

Postupný harmonogram

Omezení platí postupně. Některých použití, například mikrokuliček používaných k exfoliaci nebo čištění ve smývatelných přípravcích a sypkých plastových třpytek, se týkalo od začátku. Pro ostatní kosmetická použití stanoví nařízení přechodná období v délce několika let, aby výrobci měli čas na úpravu složení.

Smývatelné přípravky mají kratší přechodná období než nesmývatelné a nejdelší lhůty platí pro make-up, přípravky na rty a nehty, kde se nalezení alternativ považuje za nejobtížnější. Pro některé z těchto přípravků platí během přechodného období informační povinnosti. Přesná data stanoví nařízení.

Názvy složek, které můžete vidět

K polymerům, které mohou být v kosmetice použity jako pevné částice, patří Polyethylene, Nylon-12, Polymethyl Methacrylate, Polypropylene a některé akrylátové polymery, jako Acrylates Copolymer nebo Acrylates Crosspolymer. Plastové třpytky jsou často na bázi Polyethylene Terephthalate. Používaly se k exfoliaci, jako plniva pro efekt rozmazání nedokonalostí, pro texturu nebo pro třpyt.

Mnoho dalších polymerů, například zahušťovadla jako Carbomer nebo Acrylates/C10-30 Alkyl Acrylate Crosspolymer, je ve složení dispergováno, nabobtnáno nebo rozpuštěno a slouží úplně jinému účelu. Zda konkrétní kvalita splňuje definici mikročástice, je technická otázka. K alternativám, které formulátoři používají, patří Silica, Cellulose, škroby, efektové pigmenty na minerální bázi, jako Synthetic Fluorphlogopite, a mleté rostlinné materiály.

Tvrzení jako „bez mikroplastů“

Označení jako „bez mikroplastů“ nebo „bez mikrokuliček“ jsou dobrovolná tvrzení. Musí být pravdivá a nesmějí být zavádějící, mohou však vycházet z různých definic – některé značky chápou „mikroplasty“ šířeji než omezení EU, jiné úžeji.

Pokud je pro vás toto téma důležité, sledujte tvrzení i seznam INCI a ověřte si, zda značka vysvětluje, jakou definici používá.

Co vám etiketa neřekne

Název INCI identifikuje chemickou látku, nikoli její fyzikální formu. Ze seznamu nezjistíte, zda je polymer přítomen ve formě pevných částic, jak jsou velké ani zda je daná kvalita rozpustná nebo biologicky rozložitelná – tedy právě ty vlastnosti, které rozhodují o tom, zda se omezení EU uplatní.

Polymery mohou být v malém množství přítomny také jako povlaky nebo nosiče v jiných surovinách, například na pigmentech. Název polymeru na etiketě je tedy důvodem podívat se blíže, nikoli důkazem, že přípravek obsahuje mikroplasty – a absence známých názvů není důkazem opaku.