Přírodní vs syntetické kosmetické složky: mýty a fakta
Proč „přírodní“ neznamená automaticky bezpečnější, co ve skutečnosti certifikují ekoznačky a co mění pravidlo EU o mikroplastech.
Aktualizováno: 6. listopadu 2026 · Ověřil(a): Kamil Pyziak
Mýtus 1: přírodní znamená bezpečné
Mnoho přírodních složek je dobře snášeno, příroda však produkuje i silné alergeny a dráždivé látky. Esenciální oleje například obsahují vonné látky jako limonene, linalool nebo citral, které musí být nad stanovenými prahy uvedeny na etiketě, protože na ně jsou někteří lidé alergičtí.
V EU musí být každá kosmetická složka, přírodní i syntetická, při běžném použití bezpečná a každý přípravek musí mít před uvedením na trh hodnocení bezpečnosti.
Mýtus 2: syntetické znamená škodlivé
Syntetické složky lze navrhnout tak, aby byly čisté, stabilní a konzistentní od šarže k šarži. Mnoho běžných složek se vyrábí v laboratoři, i když v přírodě existuje identická molekula – například vitamin E (tocopherol) nebo kyselina hyaluronová vyráběná fermentací.
Záleží na molekule, nikoli na tom, odkud pochází. Syntetický i přírodní vzorek téže látky mají stejný název INCI.
Co názvy INCI prozrazují o původu
Rostlinné složky obvykle nesou latinský název rostliny a použité části, například Simmondsia Chinensis Seed Oil (jojobový olej). Mnoho jiných názvů původ neprozrazuje: glycerin, squalane nebo cetearyl alcohol mohou pocházet z rostlin, živočichů i ze syntézy.
Slova jako „bio“ nebo „přírodní“ nejsou součástí názvů INCI, takže samotný seznam ekologické zemědělství neukazuje.
Tvrzení o přírodní a bio kosmetice a certifikáty
Neexistuje jednotná právní definice „přírodní kosmetiky“ v EU. Tvrzení však musí být podle pravidel EU pro tvrzení o kosmetických přípravcích pravdivá a nesmějí být zavádějící. Soukromé standardy (například výpočty podle ISO 16128 nebo certifikační systémy) stanovují vlastní pravidla, které složky a procesy jsou povoleny.
Pokud přípravek nese certifikační logo, na webu certifikačního orgánu najdete vysvětlení, na co se logo vztahuje.
Mikroplasty: co se změnilo
Nařízení Komise (EU) 2023/2055 omezuje mikročástice syntetických polymerů záměrně přidávané do výrobků, včetně kosmetiky. Jako první byly zasaženy smývatelné přípravky s mikrokuličkami; ostatní typy výrobků mají delší přechodná období.
Složky jako polyethylene nebo některé akrylátové kopolymery mohou pod omezení spadat v závislosti na své formě (pevné částice) a velikosti. Ne každý syntetický polymer je mikroplast – mnohé se rozpouštějí ve vodě nebo jsou kapalné.
Co vám etiketa neřekne
Etiketa jen zřídka uvádí, zda je složka přírodní, přírodně identická nebo syntetická, a neukazuje koncentrace. Posuzujte přípravek podle celého složení, reakce vlastní pleti a informací výrobce, nikoli podle jediného slova na přední straně obalu.